Rozcestník

Odkazy

První elektrický vláček jsem měl již jako malé dítě. Byla to stará dřevěná krabice, ve které bylo několik kolejí (právě tolik, aby se z nich dal postavit okruh), lokomotiva a pár vagonů, vše ve velikosti HO (rozchod 16,5 mm, měřítko 1:87). Když tak nad tím přemýšlím, asi by to dneska byl sběratelský kousek. Jenže vysvětlujte to malému dítěti. Zkrátka, hrál jsem si jednou na opraváře a od té doby už vláčky nikdy nejezdily.

Další pokus, tentokrát s velikostí N (rozchod 9 mm, měřítko 1:160) jsem vykonal až na základní škole. Jenomže to byla osmdesátá léta a sehnat například výhybku, to byl malý zázrak. V době největší slávy jsem měl tři a dokonce jednu křižovatku! Jenže stále to bylo málo.

K nějaké příležitosti dostal můj bratr základní sadu (rozuměj kolejový ovál, trafo, lokomotivu a tři vagony) velikosti TT (rozchod 12 mm, měřítko 1:120). To byl tehdy rozchod nejrozšířenější, dalo se na něj leccos sehnat. Pamětníci si možná vzpomenou na Dům techniky mládeže na Národní třídě, což byla široko daleko jediná prodejna. Jenomže tím se staly naše "provozy" navzájem neslučitelné, vlaky nemohly přejíždět ode mne k bratrovi, což jak uznáte, je chyba zásadní. Takže netrvalo dlouho a velikost N skončila v bazaru a i já jsem zakotvil u velikosti "zlatého středu". Postupně jsme dokupovali další koleje, výhybky, lokomotivy a vagony. Bratra to časem omrzelo, mne naopak omrzelo neustálé skládání a rozkládání kolejí, také provoz na koberci nedělal lokomotivám dobře, proto jsem se začal poohlížet po nějakém stabilním umístění. To jsem našel v přízemním bytě našeho domku, který byl v té době neobývaný, jako základ mi posloužila dřevotřísková deska velikosti 135 x 200 cm. Začal jsem se rozmýšlet, jaké kolejiště postavit. Nakonec jsme spolu s kamarádem Honzou Dvořákem v lednu 1987 započali se stavbou kolejiště, jehož námětem byla dvojkolejná hlavní trať se dvěma nádražími. Zadní část trati včetně zadního nádraží byla skrytá v tunelu, což se později ukázalo jako velice slabé místo celého kolejiště. Z předního nádraží odbočovala ještě lokální trať ke koncovému nádraží, které bylo umístěno nad skrytým nádražím v tunelu. Později (už sám) jsem koncové nádraží zrušil a trať prodloužil tak, aby zaústila zpátky do předního nádraží. To má tu výhodu, že je možné provozovat vlaky bez nutnosti obratu lokomotivy v koncové stanici. Také jsem rozšířil plochu o dalších 35 cm, abych dosáhl delších dopravních kolejí na nádraží. Zároveň jsem odkryl celé zadní nádraží a v tunelu nechal jen malý kousek trati.

Po revoluci jednak stouply ceny lokomotiv, vagonů i kolejiva desetinásobně, ale zároveň se obrovským způsobem rozšířil sortiment. Také se na trhu objevilo nové kolejivo, které na rozdíl od tehdy běžného kolejiva, které je skládáno z dílků do sebe zasunovaných, bylo flexibilní v metrových prutech, což jednak omezilo počet spojů (a tím i možných přerušení proudu), tak díky lepšímu materiálu (namísto oceli mosaz) mělo i lepší vodivé vlastnosti, no, a v neposlední řadě svým profilem více připomínalo opravdové koleje. Nebyla to nijak levná záležitost, ale započal jsem s postupnou výměnou celého kolejiva.

V roce 2001 došlo k mému stěhování z Prahy do Velkých Popovic, vláčky se pochopitelně stěhovaly se mnou. Měl jsem obavy, kam je dám, ale naštěstí původní majitelka bytu měla pronajatu od družstva jednu místnost ve sklepě a tak jsme tento nájem převzali. Vláčky převozem hodně utrpěly a do dnešního dne nejsou v provozu. Dá se říci, že je to spíš takový zimní koníček. Před dokončením je obnova elektrického rozvodu včetně nového řešení napájení jednotlivých úseků (to včetně plánu kolejiště popíši v některém ze svých příštích příspěvků), rozbíhá se obnova krajiny. Zapojil jsem do obnovy celou rodinu, tchán mi udělal pojízdný rám, na kterém je deska upevněna, manželka je hlavní architekt co se krajiny týče a švagrová mi během svého letního pobytu u nás krásně udělala kopec s rozhlednou.

Jaké jsou další plány? Po oživení elektřiny a doštěrkování kolejí by se měla rozeběhnout elektrifikace hlavní trati. Dále mám v plánu postavit z odlitku model "žabí tlamy" (příměstská jednotka řady 451) a dokončit motorový vůz řady 810 s vlečným vozem.

Podívejte se, jak to momentálně na kolejišti vypadá. A pokud budete mít někdy cestu přes Popovice, můžete se podívat i na vlastní oči.

Protože nejsem vševěd, tak v sekci Problémy při stavbě ... popisuji několik věcí, které se mi nepodařilo vyřešit vůbec a nebo jen velice těžkopádně. Naopak v sekci Rady a porady popíšu některé věci, kterým je lépe se vyhnout. Také se můžete zapojit do diskuse, která je k tomuto tématu zřízena.

Kopec se Kláře opravdu povedl. Jako základní materiál je použita montážní pěna potažená sádrou, nabarvená a posypaná posypy.

Také hájovna už stojí na svém místě, už chybí jen srnky a hajný se psem.

Já se momentálně věnuji zaštěrkovávání kolejí.